Mám ráda…, ano, mám ráda, když se mohu rukama dotýkat hlíny, nechat jí volnost, aby mi sama řekla… tady mě ohni, tady mě vytvaruj, ale tady mě zase nech, tady chci být svá… nechávám ji tvořit samu, má to tak být. Je to její přirozenost. Dávám však do ní i něco ze sebe, něco, co se nedá snadno popsat. Pak cítím její odpověď… má to tak být.

Mám ráda…, ano, mám velmi ráda, když mohu vzít do ruky tužku… má to tak být.